Poslední květnový den jsme se obě paní učitelky, dvě praktikantky Světlana a Denisa a všechny zvědavé Berušky vypravily na tak dlouho plánovaný a očekávaný tajný výlet. Nikdo z dětí netušil, kam vlastně jdeme a kam na konec dojdeme :-).
Kousek cesty jsme si zkrátily jízdou autobusem. Dojely jsme do Lestkova ke Kříži a odtud jsme se zvědavostí, co nás čeká, šlapaly po vlastních nožičkách.
Sluníčko nás vesele a teple doprovázelo višňovou alejí a tu a tam se na nás z vysokých obilných klasů nesměle usmívaly vlčí máky. Vůně čerstvě usušených luk nám navodila tu správnou letní náladu, se kterou jsme došly až k nedalekému Dubeckému mlýnu.
Zaprášený od mouky už nás z náspy vyhlížel pantáta mlynář. S otevřenou náručí a vlídným úsměvem nás přivítal ve svém mlynářském království, které zde mele mouku už od roku 1833. S hrdostí nás provedl celým mlýnem a předvedl nám tak potřebné a staré mlynářské řemeslo.
Děti viděly, kolik práce se musí udělat, než vlastně vznikne mouka. Že žito nejdříve musí projít čistírnou, kde se zbaví vrchní slupky, pak se dostane násypkou do válcových stolic, které očištěné zrno rozemelou na mouku. A když se mouka proseje na velkých sítech, uskladňuje se v sýpkách. Tam odtud ho pantáta mlynář napytluje do bílých pytlů a mouka je připravena na další cestu k pekařům, kteří nám z ní upečou voňavý křupavý chléb.
Každý správný mlýn má svůj rybník a v něm svého domácího vodníka, ale toho jsme dnes bohužel neviděly, protože bylo tak velké teplo, že se místní vodník neodvážil vystrčit ani nos, aby mu náhodou neoschnul šůsek. Povolil nám, že se můžeme povozit lodičkou po jeho rybníce, ale opatrně, abychom neplašily ryby. To se nám moc líbilo.
Voňaví a zaprášení od mouky, s hezkou vzpomínkou jsme se rozloučily s pantátou mlynářem, popřály jsme mu, ať mu to dobře mele a pospíchaly jsme na autobus, který nás odvezl zpátky do naší školky za Dušičkou a Bublalkou :-).
Fotografie z celé akce si můžete prohlédnout
zde.
Vendula Zunová
NEJ sportovní výkony
