Jaro přebralo vládu. Louky jsou posety barevnými květy. Po lesích pobíhají mláďátka srnek a zajíčků. Přehoupl se rok a máme tu znovu čarodějný měsíc, blížící se Svatojakubskou noc a s ním nové setkání s naší milou čarodějnicí Zvonimírou.
Nikdo si toho nevšiml, ale čarodějka již nějaký ten den poletuje nad školou a po Tatobitech, aby si zkontrolovala všechny své kamarády, jestli jsou hodní a hlavně jestli dodržují slib a nejsou tolik hluční. Zda-li pak kouzelný zvoneček děti stále poslouchají a pamatují si ještě, jak byla Zvonimíra smutná z toho věčného řevu a křiku po škole a jak z toho málem ochuravěla?
Uteklo to jako voda, Zvonimíra celý rok na vás moc vzpomínala a celý rok pilně studovala nové čáry a kouzla, poznala spousty nových čarodějů a kouzelníků, kouzelnic a raráškových skřítků a všech kouzelných bytostí.
V kouzelnickém světě se stále něco děje a i Zvonimíře rok rychle utekl a vůbec v něm nezahálela. Připravovala si naučená kouzla, které musí naučit děti ve školce, učila se o nových kouzelných a zdravých bylinkách, aby nějaké ty užitečné bylinky naučila znát i vás děti.
A protože vás má moc ráda, celý rok pro vás skládala a vytvářela album fotografií svých kamarádů, kamarádek, kouzelnic, čarodějek, čarodějů a čáryfuků, které vám chce představit. Moc se těší, jak vám povypráví, kdo je kdo a co dělá a jaký je.
Ani si neumíte představit, děti, kolik takových bytostí se pohybuje okolo nás. Dospělí je nevidí, ale hodným dětem se někdy ukáží a nějakým těm čárům je naučí. Někdy se zjeví i těm zlobivým, ale to většinou není moc hezké setkání:-(. Například raráškové i na zadek zlobivcům naplácají, když vidí nějakou tu nekalotu. Nebo třeba rampelníci, ti za uši tahají, když vidí, že si děti ubližují.
V tomto kouzelném, čarodějném měsíci se dějí moc tajuplné věci. Zjevují se skřítci, na paloucích můžeme vidět tančící víly, po nebi létají čarodějnice na koštěti a po lesích se ukazuje spousta různé lesní strašidelné havěti. Otvírají se skály, které vydávají své poklady. Nasbírané čarovné bylinky v tomto měsíci mají daleko silnější moc než ty, které se nasbírají v jiném měsíci v roce. Probouzí se zem, rodí se malá zvířátka, rozkvétají stromy a to vše je jaro. Nejkrásnější den pro všechny čarodějné bytosti je poslední dubnový večer. Veliké čarodějné setkání na Kozím vrchu, kde se všechny čarodějky sejdou, tančí a řádí až do brzkého rána. Jejda, to je krása. Tančí za svitu měsíce a jeho zář se odráží ve veliké řece, která teče pod skalnatou horou. Mezi stromy, na palouku se různé strašidelné bytosti honí, tančí a poskakují a svým halekáním občas široko daleko nahání strach. Nejsou zlí, jen se potřebují připomenout mezi lidmi, že jsou tady s námi na světě. Někteří z nich se také probouzejí po dlouhé zimě a svým tančením a poskakováním si protahují kosti a svaly. Všichni jsou veselí, protože se zase setkali po dlouhém roce, a vědí, že se opět celý dlouhý rok neuvidí, neboť každý má svůj důležitý úkol a práci na tomto světě. Víly musí svým tancem učesat louky a pohladit poupata kvítků, aby měly správnou barvu a dobře se jim rostlo. Skřítkové musí zkontrolovat, přepočítat a hlídat lesní zvířátka. Čarodějnice chránit oheň a starat se o bylinky na loukách a v lesích. Kouzelníci poklidit jeskyně. Raráškové ochraňovat hodné a škodit zlým. Vlastně každá bytost má svůj důležitý úkol, a pokud my lidé se nechováme, jak bychom měli, a ubližujeme přírodě, zvířátkům anebo jiným lidem, vždy je tu nějaký skřítek nebo čaroděj či kouzelnice a ti nás začarují nebo nám nějakou nekalost přivolají. Třeba najednou z ničeho nic zakopneme, nebo se klepneme do prstu, nebo třeba když někomu nadáváme a nehezky říkáme, tak se rozzlobí rampelník, udělá „fuk“ a my se do jazyka kousneme. Jojo, nikdo by se neměl chovat špatně, protože se mu to dříve nebo později vrátí…
Takový je kouzelný svět bytostí a já, Zvonimíra jsem moc ráda, že jsem opět mezi Vámi, děti, a že si zase budeme moci společně zakouzlit a zaskotačit s košťatama.
Uděláme si spolu krásný kouzelný duben :-).
Naďa Rossi a Vendula Zunová 
NEJ sportovní výkony
