Kultura

Deset let s Vlastíkem :-)

Čas plyne jako voda v potůčku Veselka a je to již deset let, co se v naší vesničce narodil střapatý, okatý kluk s pihatým nosem jménem Vlastík. Rošťák, který nejde daleko pro žádnou lumpárnu a kamarádů má spousty. Jeho velikým koníčkem je zvídavost. Možná také proto bydlí v naší škole. Každá knížka je pro něho výzvou, jak ji co nejrychleji přečíst. A může být o čemkoliv. Naše dějiny, zajímavosti ze světa, znalosti přírody a zeměpisu, umění počítat, vědomosti českého jazyka a životy spisovatelů. Nic není cizí našemu kamarádovi Vlastíkovi. O vše se moc zajímá a z každé nové informace má radost.

Vlastík



Rád se učí nové věci a moc rád o nich vypráví. Cítí se moc důležitý, když umí odpovědět na otázky, a vždy je spokojený, když na své otázky najde v knížkách i sám odpovědi. Má mnoho kamarádů a kamarádek a společně rádi dovádějí, skotačí a vymýšlejí různé úkoly jeden pro druhého. Je to hra „Kdo umí víc“ a vždy se u toho moc pobaví. Hloubání a přemýšlení, hledání a studování, to je to napínavé. Kdo bude rychlejší a kdo najde tu správnou odpověď. Někdy se také spletou, ale to nevadí, nikdo se nenaštve, umějí se tomu zasmát a hledají dál. Moc dobře už vědí, že většina informací, které si přečetli, se dají ověřit na vlastní kůži. A pokusy, ty mají nejraději, to je vždy moc napínavé. To je to správné nevzdávat se. Pro kluky a holky jako je Vlastík je radostí zkoumat a ověřovat, jestli je pravda, že zmrzlá voda se rozpíná nebo třeba jestli příklad z matematiky má různá řešení…
Když venku prší, nejraději hrají hru „Města, státy, jména a rostliny nebo věci“. To dokonce občas porazí i Vlastíkova dědečka, který si s dětmi rád zahraje, aby si ukrátil dlouhou chvíli. Děda Alois je rád, když má děti okolo sebe, rád poslouchá jejich povídání a má velké pochopení i pro jejich lumpárny, které z toho občas vzejdou. Také Vlastík s kamarády moc rád poslouchá dědečka a jeho vyprávění, když on byl malý, jaké měl dětství a život. Jak si hrály děti dříve a jak vypadala jeho škola, jaké měly učebnice, jaké byly lavice. Zajímavé pro děti a Vlastíka bylo, že děti dříve neměly žádné sešity a psaly olůvkem na břidlicové tabulky. To se klukům moc líbilo, hned si vymysleli, že by dali domácí úkol na déšť, ten by ho smyl a pan učitel by to musel jako omluvu přijmout. „No nevím, nevím!“ řekl dědeček a smál se.
Jednou takhle večer vyprávěl dědeček Vlastíkovi před spaním o svém dětství. Jaké to bylo po druhé světové válce. Vlastík byl jedno veliké ucho a s očima dokořán se stále divil, co všechno děda zažil. Děda Alois se narodil krátce před druhou světovou válkou. „Do školy jsme chodili jen pěšky, a jakmile bylo trochu teplo, i bosi. Svět se musel znovu postavit na nohy. Vše bylo rozbité, domy, mosty, školy. Válka to byla moc ošklivá a přišlo o život mnoho lidí. I já přišel o tatínka. Tak jsem se já musel starat o maminku a pomáhat jí,“ vzpomínal dědeček a Vlastíkovi bylo smutno, že děda neměl tátu jako má on. Jaké to asi muselo být smutné.
Děda Alois měl rád také knížky, ale když byl on malý, tak peníze nebyly a knížky se jen půjčovaly ve školách nebo knihovnách. Někdo třeba nějakou doma měl, ale neměl jich moc. „Život byl těžký, práce mnoho, peněz málo. Pomáhali jsme jeden druhému, jak se dalo, a na hraní moc času nezbývalo. Jednou jsem si půjčil ve školní knihovně knížku, která vyprávěla o historii hlavolamů. Byla moc zajímavá a spousty jsem si jich zapamatoval. Jestli chceš, tak tě nějaké naučím,“ usmíval se dědeček a věděl, že trefil do černého. „A nejraději jsem měl vyprávění o pěti kamarádech, kteří se jmenovali: Mirek, Jarka, Jindra, Červenáček a Rychlonožka. Pak měli ještě psa jménem Bublina a potom to byl Kuliferda. To ti byli, Vlastíku, kamarádi. A co všechno spolu zažili. Mezi kluky jsme si půjčovali takové kreslené časopisy s jejich příběhy - komiksy se jim říkalo. Psal to Jaroslav Foglar a jmenovaly se Rychlé šípy. To byla panečku vzácnost a nedočkavě jsme čekali na každý nový díl. Jeho příběhy byly moc napínavé a někdy jsme se i trochu báli,“ usmíval se ve vzpomínkách dědeček. Po tolika letech si děda ještě všechna jména kluků i psů pamatoval.
„Dědo, dědo, nauč mě nějaký ten hlavolam, uvidíš, že já ho hned vyřeším,“ žadonil zvědavý Vlastík a vytrhl dědu ze snění. „Dobře, dobře dám ti jeden hlavolam, ale ty s ním půjdeš už do postele a budeš spát,“ řekl děda a šel pro tužku a papír.
Děda Alois namaloval Vlastíkovi na papír pár čar, zadal mu úkol a poslal ho do postele. Vlastík si představoval, jak asi řešili hlavolamy kluci z dědovi oblíbené knížky, a přemýšlel nad úkolem od dědy a to tak moc, až z toho usnul. A ve snu se stal jedním z kluků z Rychlých šípů a ocitl se ve staré škole, kde na dřevěnou tabuli se snažil rozluštit dědův hlavolam.
Ráno se probudil a honem utíkal za dědou, aby mu povyprávěl sen, který se mu zdál a že ho musí honem říci i kamarádům ve škole, jestli ten hlavolam někdo uhádne. A v tom dostal dědeček Alois nápad a řekl Vlastíkovi, aby odpoledne přivedl domů své kamarády, že jim něco řekne. Vlastík pospíchal do školy a nemohl se dočkat, až přijde domů. Věděl, že děda má vždy správné nápady. „Děti, tak jsem si myslel, že by nebylo špatné uspořádat velikou soutěž i pro ostatní děti z jiných škol,“ řekl dědeček. Nápad se všem líbil a s takovou partou je cesta od nápadu k činu jednoduchá. A letos je to již po desáté, co se v naší škole soutěžení s Vlastíkem koná.
A hlavolam, který dal dědeček Vlastíkovi, máte děti na tabuli. Jestli pak ho někdo uhádne? A jestli ano, tak děda má pro Vás připraveno spousty dalších úkolů na rozluštění.
Tak co, děti, zkusíte to?
Mnoho nových úkolů a soutěží čeká na spoustu dětí a všichni se těší, kdo bude nejlepší, ale nakonec stejně vyhrají všichni, protože zvídavost je přece dětem přirozená a každý je dobrý v něčem jiném.
Tak vás tu, děti, vítáme a moc se těšíme na vaše vědomosti, a jak si spolu zasoutěžíme.
Hodně zdaru :-)

První úkol je napsaný na tabuli:

sirky k Vlastíkovi

Na obrázku vidíte několik čtverců složených ze sirek. Vašim úkolem je přesunout tři sirky tak, aby se na obrázku nacházely pouze tři čtverce složené ze sirek. Zvládnete to?
Podmínky:
Musíte použít všechny sirky (není možné nějakou sirku odstranit).
Čtverce musí být stejně velké.

Jako bonus mám pro vás šifru. Tato šifra obsahuje citát Johna Lennona. Dokážete ji vyluštit?
Mďíůéšsil ůišéýřšůil íď mďóňšrďáňůžš začme úišéýřšůi.


Naďa Rossi a Vendula Zunová

Obecní stránky

Tatobity

Návštěvnost

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS.